Don Juan a já
„Komediální novinka dramatika a matematika René Levínského vznikla přímo pro naše divadlo, v úzké spolupráci s režisérkou Hanou Burešovou a dramaturgem Štěpánem Otčenáškem. "
Nekompromisně dokumentární příběh dnešního Dona Juana z Vysočan. Naléhavá sonda do reality, o níž nelze s jistotou tvrdit, že realitou je, neboť svět, který nás obklopuje, nás ve skutečnosti neobklopuje. To, co nás obklopuje, jsou jen platónské stíny na stěně jeskyně, z nichž umělá inteligence není než stínem, který vidíme právě teď. Don Juan a já je odrazem našich bytí v duši jazykového modelu, který sám o sobě není než plastickou siluetou lidského poznání v jazykové říši. V tomto smyslu je hra Don Juan a já v režii Hany Burešové s Michalem Isteníkem v titulní roli nespoutanou oslavou humoru a lásky.
Komentáře
Hlavním tématem je fenomém dnešní doby - umělá inteligence neboli AI. Příjemně mne překvapilo, že repliky herců popisující odborný backgroud a základy fungování AI nebyly úplně mimo, jak bychom u zpracování tématu laiky tak nějak čekali. Vysvětlení jsme posléze našli v programu, kde jsme se dozvěděli, že autor hry je profesí matematik. Autorův odborný přesah hře velmi prospěl.
Hlavní hrdina, kterému se kvůli jeho ostychu nedaří najít přítelkyni, se rozhodne získat úspěch u žen s dopomocí AI. Vytvoří aplikaci, která mu při rozhovoru se ženou radí, jak se chovat a co říkat, aby co nejrychleji "zaskórval". Navzdory z počátku velmi dobře fungujícímu konceptu, zničí nakonec jeho slepá víra v AI vztahy s kolegy a přinese pomstu obelhaných žen.
Základní myšlenka je o tom, že přílišným spoléháním na AI ztrácíme svou autenticitu, náš život se utápí do klišé a přestože se nám může zdát tato cesta efektivní a úspěšná, v konečném důsledku je to cesta do pekel. Stáváme se snadno manipulovatelní, řízení cizími myšlenkami a záměry. Tak jsem to alespoň pochopil já.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.